Zrušení spoluvlastnictví; nevhodnost doby; újma spoluvlastníka

Zrušení spoluvlastnictví; nevhodnost doby; újma spoluvlastníka, § 1140 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 8 zák. č. 89/2012 Sb.

7. 6. 2016

Pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků); pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy.

Úprava obsažená v § 1140 odst. 2 o. z. nevylučuje výjimečné zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014)

Ze zásady, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, vyplývá, že kterýkoliv ze spoluvlastníků může žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví nebo o zrušení spoluvlastnictví jako celku (srov. § 1140 odst. 2 o. z.). Právní úprava obsažená v § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. však upravuje dva případy, kdy je možné žalobu na oddělení ze spoluvlastnictví nebo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítnout. Prvním případem je „nevhodnost doby“ takového návrhu. Druhým důvodem je skutečnost, že žaloba byla podána jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Rozsudek Nejvyššího soudu se blíže vyjadřuje k otázce, za jakých okolností lze zamítnout žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 o. z.

(Stanovisko bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016)