Nutná obrana, Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky

Nutná obrana, Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, § 29, § 146a odst. 3 tr. zákoníku; Ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, Znalecký posudek, § 146a odst. 3 tr. zákoníku, § 105 odst. 1 tr. ř.

I. Jestliže pachatel fyzicky napadl osobu, která na něj před tím násilím zaútočila, a to ze strachu před jejím dalším útokem, může spáchat trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku jen tehdy, nejednal-li za splnění podmínek nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku. Jednání ze strachu jako omluvitelné pohnutky a jednání z obavy z přímo hrozícího nebo trvajícího útoku totiž mohou být velmi blízká a mohou nastat za obdobných situací, přičemž souvisejí s duševními prožitky pachatele a odvíjí se od nich jeho následné chování, mají však různé důsledky z hlediska jeho trestní odpovědnosti.

II. Posouzení činu, jímž pachatel způsobil útočníkovi těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu v době, kdy jej útočník fyzicky napadl, jako trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku je možné jen tehdy, je-li prokázáno, že obava (strach), v níž pachatel jednal, u něj vyvolala takové duševní rozpoložení, které ve svém důsledku způsobilo psychické pochody, silnější emoce či emotivní prožitky, jež vedly ke značnému zúžení jeho vědomí a k oslabení jeho zábran (srov. rozhodnutí č. 14/2011 Sb. rozh. tr.). K objasnění duševního stavu pachatele v době, kdy se měl dopustit jednání z omluvitelné pohnutky spočívající „v silném rozrušení“, je třeba zpravidla opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, případně psychologie

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015 , sp. zn. 8 Tdo 1337/2015)

Anotace:
První právní věta se věnuje vztahu mezi nutnou obranou podle § 29 tr. zákoníku a omluvitelnou pohnutkou u trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr. zákoníku. V obecné rovině platí, že nutná obrana není podmíněna duševním stavem obránce. V případech, kdy jedná obránce v obavě z útoku, může jít o omluvitelnou pohnutku ve smyslu skutkové podstaty citovaného trestného činu, pokud je vyloučena nutná obrana. Druhá právní věta vychází jednak z již dříve uveřejněného rozhodnutí, které se týkalo pojmu tzv. omluvitelného hnutí mysli u trestného činu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku, jednak formuluje procesní požadavek, totiž aby orgány činné v trestním řízení k objasnění duševního stavu pachatele jednajícího „v silném rozrušení“ zpravidla opatřily znalecký posudek z příslušného oboru.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 27. 4. 2016; publikováno ve sbírce 5/2016 pod č. 24)